Deník 1. - od začátku do testu
Touha po miminku mě přepadla naprosto nečekanně přibližně před rokem - v květnu 2006. Začala jsem procházet miminkovské stránky, zaregistrovala se kde všude a koupila si knížku o těhotenství.
Miminkovské stránky mě ale začaly deptat, protože já sama ještě nebyla aktivní účastnicí ve snažení a ostatním holčinám jsem jednoduše záviděla. Těhu knížku objevil totiž můj přítel a prohlásil, že on má tedy ještě na dítě čas. A bylo vyřešeno.
V průběhu podzimu 2006 jsem na těhu stránky chodila spíše sporadicky a jen se ušklíbala, jak všichni vyšilují, když se blíží jejich NMT a z každého dalšího měsíce dělají vědu. Už také probhlo několik debat s Martinem a usnesli jsme se = Martin rozhodl, že teda prášy můžu vysadit na podzim 2007. Neskutečně dlouhá doba pro mě, ale měli jsme před sebou rekonstrukci a na jaře jsem se těšila, jak si vysázím kytičky a to mě trochu odreaguje, a potom léto, dovolená a ... poslední tableta.
Rekonstrukce mě od tématu odlákala dokonale, bylo to skoro na rozchod, alespoň z mojí strany. Měsíc u Martinové mámy byl prostě nad moje síly ... a Martin buď makal na bytě nebo byl v hospodě. Nebylo to pro něj určitě taky jednoduché a po sestěhování zpět k nám domů se vše jako mávnutím kouzelného proutku vrátilo zpět do normálu a po náladách z minulých týdnů nebylo ani památky. Zaplať pámbů zato!!
Snažilkovské a těhu stránky jsem navštěvovala opět s větší intenzitou a jen žasla, kolik holek má problémy s cyklem samotným, s otěhotněním a v neposlední řadě i s udržením těhotenství. Začala jsem na Matýska tlačit víc, že bychom prášky mohli vysadit už koncem června 2007, vždyť to přece trvá celou věčnost, než se tělo srovná po náporu hormonů, a že to pak v konečném důsledku stejně vyjde někdy na podzim / v zimě 2007 a to budeme ještě rádi.
Martin se snažil hrát drsného chlapíka, ale dělal tehdy na jádře u kamarádky Janety, která měla v té době asi 1,5 letá dvojčata a jen mě vždycky informovala, jak Martin kluky krmí a hraje si s nimi a kluci ho už poznají a nebojí se ho. (No, sice taky přišel na naši emailovou komunikaci, ale to jsme taky ustáli, i když byl hodně naštvaný. No co, nemá lozit do cizích mailů, ne? :) )
Červenec - listopad A potom nastal ten den, kdy jsem sezobla poslední tabletku. A já na dovolenou začátkem července odjížděla s pocitem, že teď to tedy začne. No, začalo. 29.6. jsem dostala MS a začala počítat svůj první cyklus bez HA. První dny mi bylo nádherně, po dlouhé době jsem se cítila dobře a všechno napětí posledních týdnů / měsíců bylo pryč. Dnes to přikládám spíše tomu pocitu, že neberu tabletky a snažíme se o miminko. Asi od poloviny cyklu mi začalo být hůř, často mě bolelo břicho a já se radovala, to je určitě ovulace, zahnízdění miminka a 30. DC uvidím na testu dvě čárečky. Abych se držela snažilkovského vyjadřování, tak jsem netrpělivě čekala na //. Asi 27. DC jsem začala špinit, ale tak maličko, že jsem to ani za MS nepovažovala a 29.DC testovala, samozřejmě negativně. Špinění se změnilo ve výtok. Protože MS nepřicházela, 1.8. jsem testovala znovu a na Best2 jsem (chtěla) viděla slaboučký stín druhé /. Nadšeně jsem další den (35.DC) testovala znovu, po stínu ani památky a // jsem neviděla, i kdybych se rozkrájela. 6.8. jsem se objednala k doktorce. Nešla jsem k Mátlové, ale k Vaculíkové, kam začala chodit Eva a pochvalovala si hlavně to, že má UTZ. Dr. mě prohlídla, naznala , že děložní sliznice je 17 mm, ale na těhu to nevypadá. Šup a sestřička mi dala injekci. A tak jsem začala čekat, kdy začne působit. Na netu jsem si už zjistila, že to může trvat až 16 dní, než MS propukne. Spíš ze zajímavosti jsem 9.8. testovala a negativně nemrzelo mě ani tak to, že nevidím //, jako spíš to, že jsem porouchaná a ani nemusela proběhnout ovulace a kdoví jestli budu mít kdy děti. Poplakala jsem se Matýskovi v nárčí a trochu se mi ulevilo. 14.8. Uff .. MS trvala krátce a nebudu tak mít potíže se skončením. Hurá tak do dalšího snaženíčka. Testování tak vychází na polovinu září. No, jestli potom pojedeme do Chorvatska ještě jednou, tak mě zase bude doprovázet červená. :( Nebo ne? ; ) Doma jsem Martina po kontrole u Dr. připravila na to, že pokud se nebude dařit, než mě začne léčit hormony na úpravu cyklu, bude muset na vyšetření i on. Bez rozmýšlení a vysvětlování hned zkraje řekl ne. S odpovědí jsem čítala, tak jsem ji nechala bez komentáře. Měřím si BT, kde se neukazuje OVU a špiním. Špinění před MS prý znamená špatnou fci žlutého tělíska. Asi si ještě pěkně užiju. 7.9. návštěva u Dr. mi moc nevysvětlila. :( Ukázala jsem jí grafy a Dr. na to, že to hned vezmeme krev. Červíček mi hlodá v hlávce, že bych byla přece jen třeba těhotná? Ale TT mi vyšel negativní. Na bolesti bříška jsem se tak nějak opomněla zeptat a podle UTZ mám folikul jen 12,5 mm a to by měl před OVU být 16 mm. Navíc kdybych byla těhotná, tak mi asi nerostou další folikuly, ne? Vzala mi krev na hormonální profil; zmínila teda jen testosteron a prolaktin, ale snad udělá těch hormonů víc. Ve středu budou výsledky, musím si zavolat. 9.9. začala jsem špinit. Ovulace?? Ale o by měla být červená jasná krev, ne? Břicho pořád bolí. Už mě to nebaví. 12.9. volala jsem si na výsledky, mám zvšený prolaktin 3x a trochu testosteron; snad to nebou polycystické vaječníky, jak jsem koukala na net. Zítra mám přijít - dr. mě poslala na endokrinologii. Tady mi znovu vzali krev a mám přijít v pátek. 20.9. Zase špiním... Přestávám mít přehled, v jaké části cyklu vlastně jsem. :( 21.9. Podle krve z pondělka mám jen zvýšený prolaktin, dostala jsem Dostinex, mám ho brát 1x týdně po dobu šesti týdnů, pak přijít na kontrolu. Už po třech týdnech by měla přijít MS tak, jak má. Otěhotnět můžu i s Dostinexem, podle infoletáčku si mám dělat každé 4 týdny TT, pro jistotu, lék se nemá brát v těhu. 3.10. V noci jsem nemohla spát, neuvěřitelně mě bolelo břicho, ani čípek nezabral, bylo mi úzko. 9.10. Asi týden mi je už nevolno, mám zácpu, motá se mi hlava. Včera jsem volala na endokrinologii, že to jsou NÚ Dostinexu, tak mám brát jen půlku. Výtok z bradavky se zmenšil. Na pátek jsem objednaná k Vaculíkové ohledně toho špinění, protože Dostinexem to není. 18.10. K dr. jsem nakonec nešla, protože pokud to špinění byla OVU, nic by nezjistila. Místo toho jsem volala na endokrinologii, popsala svoje příznaky a mám vynechat tabletku. Ale v pátek odpoledne se mi udělalo líp, tak jsem si půlku vzala. Prolaktinu nedám šanci. Víkend dobrý, od úterka se mi zase motá hlava, ale ne tak výrazně. Dnes jsem si volala k Vaculíkové, přijdu v úterý na vyvolávačku. Opět si měřím teplotu, blíží se konec měsíce, teplota nízká a kromě bolavého bříška žádné jiné příznaky. 23.10. Dostala jsem vyvolávačku. Teploty se drží pořádn nízko, tak proč do háje nepřijde MS? Sliznici mám narostlou kolem 1 cm. 26.10. Už v práci mi bylo špatně, ale přesto jsem jela do Kauflandu nakoupit. Pak jsem málem volala Martinovi, aby pro mě přijel, ale nakonec jsem jela domů sama. V kohoutovických serpentýnách jsem se skoro dostala do bouračky, protože jsem se dostala do protisměru a nemohla jsem ovládat auto. Skoro ani nevím, jak jsem se dostala domů. Martinovi jsem se rozbrečela, jak mi je špatně. Uložil mě do postele a uvařil kafíčko a čaj a to mi udělalo dobře. Tlak jsem měla 102/67. Docela hrůza. 29.10. včera začalo špinění, konečně s jasnou krví a dneska se MS rozjela na plno. Myslím, že je silnější, než po první injekci. Kdyby to tak byla známka, že se tělíčko vzpamatovává z prolaktinu! Byla jsem na kontrolních odběrech ná páteční návštěvu endokrinologie. Helios Jenže na kontrole na endokrinologii se žádné extra výsledky nekonaly a doktorka mě objednala až na leden. Představa, že je to až "příští rok" mě srazila na kolena. Ale v práci jsem získala novou skvělou pozici, i když okolnosti ze strany teď už naštěstí minulého šéfa moc fér nebyly. Výsledky se nijak nezlepšovaly a Martin nás těsně před Vánocemi objednal do Heliosu k dr. Texlovi, ať jsem v klidu a něco se děje. Znovu následovaly odběry krve (prolaktin, hnusák jeden zvýšený) pořád neklesal, ale přesto mi zkusil nasadit Clomhexal, jestli zabere na OVU. Nezabral. Dva měsíce pokročily a měla jsem za sebou další dvě vyvolávačky. Pak mi předepsali Proveru. Snášela jsem ji dobře, bez nežádoucíh účinků. Mezitím byl Martin v lednu také na spermiogramu, který dopadl dobře, prý od minuty by mohl dělat dárce, což jsem mu rázně zatrhla. To tak. Aby někde po světě běhaly jeho děti. Nejdřív jsem na řadě já, a pak se uvidí. :) Komunikace se začala točit kolem IVF. Strašák snad všech, co nemůžou otěhotnět. A není to jen o penězích, spíš o nespravedlnosti, proč někdo ano ... a někdo ne. V Martinovi jsem měla velkou oporu a to všechno jistě usnadnilo. Když přemýšlím zpátky, období od ledna do května mi prostě splývá. Nová práce, hodně práce, nadšení z práce na jedné straně a neustálé návštěvy u doktora a počítání dnů kvůli lékům na straně druhé. Ale věděla jsem, že se něco děje, co mi pomůže a až na občasné nálady jsem byla v pohodě. Stimulace 29.4. jsem začala brát Proveru, abych měla jistotu, že MS dorazí a nic nenaruší plánovanou stimulaci. 6.5. jsem začala píchat Decapeptyl, což je hormon, který potlačí fci hypofýzy, která ovlivňuje hormony vaječníků. Ty si budu později píchat uměle. Jedná se o tzv. dlouhý protokol. Já sama bych si injekce určitě sama píchat nemohla a tohot úkolu se velice snadno zhostil Matýsek. Byl opatrný a vůbec to od něj nebolelo. Injekce mi píchal vždycky ráno. 13.5. jsem začala s FSH hormony - Menopurem. Nežádoucí účinky se nedostavily, všechno probíhalo bez potíží. Hledala jsem kdeco o IVF a hyperstimulačním syndromu a čekala, co bude dál. 18.5. mi začal ze všech hormonů kvasinkový zánět a dostal se mi až do močové trubice, nemohla jsem ani jít na záchod. Šéf byl zrovna na Ukrajině, volala jsem mu, že nemůžu přijít do práce, že jsem nečekala komplikace a že potřebuji zůstat doma do poloviny června. To jsem si už přestala hrát na hrdinku a pro naše mimi chtěla udělat maximum, i za cenu toho, že na neschopence přijdu o bonusy. Zkrátka jsem mu všechno vyklopila, že stimuluju na umělko a nemůžu si dovolit mít komplikace v podobě zánětu. V následujícím týdnu jsem po dohodě ještě obden chodila do práce, to už jsem věděla, že 26. nebo 27.5. bude odběr vajíček. V celkové narkóze, a pak už budu doma úplně. Byla i možnost pracovat z domu, což nakonec ze Švýcarska nedovolili, takže jsem vypomáhala jen sporadicky a natajno, co bylo urgentní a nepočkalo. Šéf se ukázal jako úplně úžasný, ostatně to jsem věděla, co jsem ho znala, vyšel mi vstříc a nepotopil mě. Moc si toho cením. V průběhu stimulace proběhly dva kontrolní odběry krve a dva UTZ, jak rostou folikuly. Moc se jim nechtělo, takže jsem si pak ještě musela dokoupit dvě dávky Merionalu. Ten se píchá do svalu, takže jsem v pátek a sobotu (23.+24.5.) došla do CARu. 25.5. proběhl ještě jeden UTZ. Folikuly byly dostečně velké, dostala jsem injekci Pregnylu (obsahuje hcg hormon a spouští ovulaci) a měla jsem si ho píchnout přesně ve 21 hod. Což se taky tak stalo. 27.5. jsem šla na 7:30 hod do Heliosu na příjem. A vezla s sebou kelímek s Martinovým pokladem. Hned jsem ho odevzdala na embryologii. Sestřička mě vzala na pokoj, převlékla jsem se do noční košile a čekala. Přišla tam ještě jedna holčena, ta darovala vajíčka. Překvapilo mě, jak ji za to její odsoudilo - rodinou počínaje a přáteli konče. Jen to ukazuje na to, jak je veřejnost o neplodnosti málo informovaná. Přitom osoba, která její vajíčka dostane, má jedinou šanci mít vlastní dítě (s manželovými spermiemi), bude to pořád vlastnější dítě než úplně adopče. Narkóza byla jen krátkodobá, trvalo to celé asi 20 minut. Vylezla jsem na kozu, dostala injekci do žíly a probudila se zpět v pokoji. Prý jsem se hned ptala, jestli už přítel může přijít za mnou. A odpověděli mi, že ještě ně, že si ještě chvíli počkám. :) Bolest po OPU byla fakt šílená. Martin pro mě v 11 hod přijel a já odcházela málem v překlonu. Začala jsem brát Utrogestan a na dva dny si měla koupit Nutridrink a jíst silné polívky-vývary, že to zabrání hyperstimulačnímu syndromu. Už večer mi bylo dobře a komplikace nebyly ani další dny. 1.6., na den dětí následoval embryotransfer. Naprosto bezbolestný zákrok, Martin mohl být u toho. Tenkou hadičkou mi zavedli dvě embryjka, 15 minutek jsem si poležela, pak krátký rozhovor s koordinátorkou, dostala jsem Ethinylestradiol (zabraňuje předčasné menstruaci) a mohli jsme jet domů. Odpoledne jsme strávili u Mioše na boudě a já doufala, že to s tou aktivitou nepřeháním, ale koordinátorka doslova řekla, že ležet není potřeba, prostě normální režim, jen se vyhýbat namáhavým činnostem. Asi od 4.6. mě začalo pobolívat bříško a vystupňovalo se to v sobotu, 7.6. na narozkách Hrocha, kdy jsem sotva chodila. A krása bylo, že v sobotu večer na pole přiletěl čáp. Testování
Celých deset dnů do testování jsem byla v pohodě, nevyšilovala jsem, prostě jsem si nepřipouštěla, že to nevyjde. Přece nás embryjka nemůžou zklamat, když mi je vrátili na den detí, na jejich svátek.
Mezitím jsem ale na netu četla, kolika holkám IVF nevyšlo (na www.neplodnost.cz). Trochu jsem se začala bát. A v pondělí, 9.6., jsem neodolala a 8.den po ET zkusila test. Ve středu jsem potřebovala jít do práce, tak jsem chtěla vědět, co a jak. Koupila jsem si citlivý test a jeden mamatest. Pěkně se mi klepala ruka, ale citlivý test ukázal těhotenství!!! Čárka byla poměrně silná, tak jsem zkusila ještě mamatest a ten mi to potvrdil.
Volala jsem Martinovi a pořádně nevěděla, co mám dělat. Koordinátorka mi blahopřála a že mám přijít koncem června na kontrolu. Probůh, jak to vydržím?????? :)
Obden jsem si udělala 2 testy a do kontroly 25.5. ještě další dva. Čárka nemizela, naopak sílila. Nebýt pozitivního testu, ani bych nevěděla, že jsem těhotná, protože mi nic není. Jediné, co jsem vypozorovala, tak že musím pravidelně jíst, jinak mi je špatně z hladi, ale opravdu nechutně.
Konečně tu byla středa, 25.6. a já s Matýskem kmitala do Heliosu. Docela jsem měla knedlík krku, jestli bude všechno v pořádku. Dr. Pospíšilová řekla, že Medardek má 2,1 mm, oproti počítání stáří jsem pozadu asi o 3 dny (měla jsem být 6+1 a byla jsem podle UTZ 5+5), ale potvrdila srdeční akci. To mi ke štěstí stačilo. Zatím to vypadá, že je tam Medard sám a Petarda se nepřidala. Uvidíme na další kontrole.
Jsem strašlivě šťastná a doufám, že všechno bude v pořádku. Prostě si nepřipouštím, že by nebylo. Medard je sice trochu na hranici s velikostí, ale dožene to. A na 2.7. jsem se objednala už k dr. Vaculíkové. Zahrávám si s myšlenkou, že už třeba dostanu i těhu průkazku.
